blízko tomu, aby stejnou úctu dostal od svých frekventantů. Pokud vidí dru–

hé lidi jako nezávislé osobnosti a individuality, které může (doufejme, že

znale) doprovázet na kousku jejich cesty, poskytujeme tím i určitý nezane–

dbatelný sociální model pro jejich vlastní chování.

Dávat úctu a respekt je jedním z velmi konstruktivních způsobů, jak ten–

to přístup vyvolat v život.

8. Nést si důsledky. 

Plná dospělost se od nezralosti liší i tím, že dokážeme nést důsledky za

to, co děláme, že jsme odpovědní za své jednání, vůči druhým i vůči sobě.

Pokud s tímto úhlem pohledu přistupujeme i k přípravě skupinové práce,

budeme možná opatrnější, ale také budeme později méně litovat.

Znamená to, že již v přípravě budeme zvažovat možné dopady svých ak–

tivit a uvědomovat si možné následky i případných nechtěných chyb. Pokud

se z nich poučíme včas (a pouze je neskrýváme), můžeme tak obohatit

i ostatní.

9. Technika není samonosná (samoúčelná).

Vždy bychom měli hledat, kam směřujeme tím, co se skupinou děláme.

Je nezbytné neztrácet pro techniku samu ze zřetele i její indikace a kontra–

indikace, inspirující momenty, které může skupině přinášet, ale i to, jak za–

padá do momentálního dění ve skupině.

Je třeba si uvědomit, že k témuž cíli lze dojít rozdílnými cestami a že ta–

táž technika ­ využitá odlišným způsobem ­ může jinak působit na tytéž

lidi. (Např. hra s typickým humorem příznačným pro konkrétní kulturu

může být za určitých podmínek nezávaznou klubovou oddychovou aktivi–

tou nebo cestou k hlubšímu porozumění možným kulturním konfliktům.)

10. Věci se dějí v čase.

Jako trenéři musíme počítat s vývojem jedince (i skupiny) a neočekávat,

že do společného času nezasáhne nic zvenčí nebo že jedinec bude reagovat

na tentýž podnět po delším čase stejně. Každý osud má svůj vývoj a dyna–

miku, a to platí o jedinci i o skupině.

Ostatně podobně se v čase proměňuje i trenér, i u něj funguje faktor zrá–

ní a hledání.

Na závěr chceme pouze dodat, že nelze chyby nedělat. Jde jen o to, aby

jich nebylo zbytečně mnoho a abychom jimi nezůstávali nepoučeni.

Etika se často zjednodušeně definuje jako nauka o dobru a zlu (či spí–

še o rozeznávání relativních hranic dobrého a zlého). Pokud pracujeme

154